Vyhledávání:
Přihlášení:
Reklama:


Květiny objednávejte a posílejte kamkoli





18.07.2010, z rubriky O čem se mluví, autor: Šárka P.
František Mačkal – fantom, psanec nebo oběť ?

Než Vás nechám nahlédnout do zákulisí celé akce, ráda bych upozornila, že když jsem obdržela od pana Mačkala email, zda nemám zájem o rozhovor a v zápětí se s ním měla sejít na schůzce, procházela jsem jedním parkem a říkala jsem si, jak se asi poznáme ? Pan Mačkal už na mě čekal, podal mi ruku a řekl: díky, že jste přišla a já na to odpověděla: já jsem asi jediná vyškovačka, kdo Vás nezná.
Tímto chci říct, že ikdyž náš web dělal reklamní kampaň loňskému i letošnímu ročníku festivalu, jednali jsme pouze s PR manažerem Davidem Machem, tím pádem nejsme do projektu nijak zainteresováni, nemáme žádné obchodní ani osobní spojení s pořádají firmou osobami s ní společnou. Jsme pouze prostředníkem a mediální platformou.
Tak jako Vy, známe fámy a spekulace, čteme denní tisk. Z tohoto důvodu se z monologu chvílemi stal dialog, abych se zeptala jako řadový, podvedeně se cítící vyškovský občan.
Cokoli bude v tomto článku řečeno, je osobní vyjádření Františka Mačkala, tvůrce projektu, v necenzurované a nekorekturované verzi z důvodů zachování autentičnosti celé věci.

Š: Než se seznámíme se zákulisím, pro útěchu našich čtenářů, mají si i nadále schovávat vstupenky ? Mají šanci na vrácení peněz ?

F: Určitě ! Je z čeho brát ! Vysvětlím, poradím, objasním. Všechno souvisí se vším, rád bych začal s objasňováním od úplného začátku.

Celej festival jsme vymysleli někdy na jaře 2008, v restauraci, 4 lidi. Byla to recese. Když jsme se o to začali trošku víc zajímat, řekli jsme si, že uděláme festival, oslovíme každý koho známe, seženeme nějaký peníze a pak se domluvíme, jak to bude. Pracovali jsme na tom asi pů rokul, všichni čtyři, což jsem byla já, Pavlína Hanáková – v tu dobu moje partnerka, Radka Mikulincová a Marie Egrtová. Původní členi Entertainment Industry s.r.o. Takže tři ženský a já.

Jelikož mám nějaký zkušenosti z minulosti, vytvořil jsem si prezentaci a šel jsem si po tom. Nikoho jsem neinformoval, jak na to jsem anebo kam až můžu jít.

Milý dvě dámy Mikulincová a Egrtová přišly v lednu 2009 s tím, že nechtějí dále spolupracovat a chtějí z toho vystoupit, načež požadovaly zpátky svojí prvotní finanční investici, což bylo asi 40 – 60 tisíc korun. Já jsem jim na to řekl fajn, ale teď nemám, dám Vám to v březnu. Ony s tím souhlasily. Během příštích 14 dní jsem zveřejnil prvního miliónovýho sponzora a dámy zjistily, že by to mohl být celkem výnosnej byznys. Mám několik dopisů, kde mě vydíraly, že chtějí tolik, pak zas tolik. Napřed chtěly milion, pak se to zastavilo na nějakejch desetitisících. To jsem jim odmítnul dát. Nicméně jsme se nikdy nedomluvili, proto se celej festival dodělal na firmu, kde byli čtyři spolumajitelé. Ty dvě dámy se na tom vůbec nepodílely, nic proto neudělaly a o nic se nezasloužily. Festival jsem dotáhl do konce já a Pavlína Hanáková. Mimochodem se s nima do dneška soudím, ony nezaplatily vstupní podíl do firmy. Je na ně podaná žaloba.

Naše práce pokračovala dál, vytvořil se silný tým schopnejch lidí. Zdeněk Krupka dělal web, David Mach dělal PR. Všechno fungovalo.

Generálním partnerem celé akce byl Vyškovský pivovar, což se všeobecně ví. Jsem smluvně vázán o zveřejnění sumy, kterou do toho pivovar dal, ale bavme se o sedmimístné částce.

Myslím si, že se nám povedlo lidem ukázat, jak se dá pivo pít. Paradoxně si Pivovar na něděli, kdy my jsme měli na festivalu akce pro děti, udělal Den Otevřených dveří. Čímž si myslím, že nás poškodil.
Tady se dostávám k podpoře města. Město nám řeklo, ano, dobrý, udělejte si, po akci došlo k nějakýmu poplácání po ramenou, ale tím to skončilo.
Lidi věděli, že to nějaký úspěch mělo. Když to vemu v reálu, bylo to hodně naddimenzovaný, on to byl docela megaprojekt. My jsme samozřejmě čekali, že nám příjde víc lidí, ale co nás  ujišťovali lidi z branže, čekali jsme na místě dvakrát tolik lidí než v předprodeji, ale to se nestalo, jak ale říkám, tak na první ročník jsme byli velice, velice úspěšní. Když budu brát techniku, to, jak to celý vypado, troufnu si říct, že jsme měli lepší technický vybavení než Rock for People. Není to jen můj výmysl, ale cituji slova vystupujících umělců. To vše byl úmysl, my jsme chtěli evokovat slovenskou Pohodu. Prostě absolutní dokonalost ve všech směrech. Bohužel, Vyškov není festivalový publikum, to byly takový vyškovský Dožínky. Lidi se napili, najedli, vyspali doma a večer v šest přišli. Na místě nikdo nežil, bylo to jen pár hodin odpoledne a večer, nebylo to festivalové publikum.
Myslím, že pro lidi, co ten lístek měli a co tam byli, to byl opravdu zážitek.

No a já jsme pak trochu čekal, že bude takový nadšení, že v tom lidi budou chtít dál pokračovat, že nás třeba město podpoří a jedno k druhýmu. Ne, to se nestalo.
Jediný, co jsme měli, byl slíbený obrovský sponzorský dar od jedné velké vyškovské firmy, která do akce chtěla vstoupit jako generální partner, ze spolupráce nakonec odstoupila. No comment, kdo to byl. Nevím, jestli kvůli mé osobě nebo kvůli něčemu jinýmu.

My jsme v té době vyjednávali s kapelou Iron Maiden, která dělá letos po 10 letech festivalovou sezónu po Evropě. Oni třeba v našem termínu vystupují na Szigetu. My jsme spolupracovali s produkcí Szigetu. Sziget je největší festival ve východní Evropě, v Maďarsku, návštěvnost kolem 380 tis. lidí.
My jsme tu kapelu chtěli dostat do Vyškova, samozřejmě jsme se chtěli vytrhnout takové té regionální akci, čímž bysme počítali, že nám  příjde 20 – 30 tisíc lidí. My jsme v té chvíli na něco tak monstrózního neměli peníze, byla to více než desetimilónová suma. Oni nám podporu  nakonec odřekli, nechci spekulovat proč, když nám na začátku slibovali, že ano.

Jelikož jsme se nedokázali s původníma slečnami dohodnout, museli jsme tento rok založit novou firmu na pořádání festivalu. Vzniklo Music Entertainment Industry s.r.o. Jehož majitelem a jednatelem se stal Jiří Trepeš. Tedy podílníci Trepeš, Trepešová, Mačkal, Hanáková.

Š: Tady Vás přeruším. Kdo jsou Trepeši, co je to za lidi, kde se tu vzali ?

F: Jiří a Monika Trepešovi, bohatí pražáci, tatínek s dcerou, která dříve pracovala třeba pro Kryštofa nebo pro Vohnouty. Na první pohled výborné reference. My jsme s Trepešem byli dlouholetí kamarádi, nikdy by mě nenapadlo, že se jednou rozhádáme kvůli tomuhle.

Začali jsme tedy připravovat festival s tím, že se vykašleme na megahvězdu. V té době jsme našli dva investory, co znali akci z minulýho roku, chtěli do toho toho vstoupit finančně a celou věc podpořit. Byli nadšeni, nabídli nám podporu, chtěli dělat velkej festival. Tak jsme začli hledat náhradní kapely. Měli jsme na přímo slíbený Prodigy. Naši neznalostní chybou jsme se o tom ještě před podpisem smlouvy prořekli při jednání s Funoline a vyfouknul nám je Rock for People, jehož majitel u jednání seděl. Ti lidi mají samozřejmě jméno, jsou ve  sdružení největších evropských festivalů, bylo to pro ně jednoduchý nám je vzít. Bohužel partneři i já sám jsem se tuto informaci dozvěděl z rádia. Což působilo nedůvěryhodně.

Takže to byla druhá rána za jeden rok.
Jelikož figuruju ve dvou firmách, co jsou v likvidaci, nechtěl jsem dráždit hada bosou nohou a z firmy jsem za tímto účelem odstoupil a přepsal jsem podíly na dva nové investory, kteří znali akci z loňska a viděli v tom potenciál, s tím, že můj podíl měla Pavlína Hanáková, která v té době už nebyla moje partnerka, ale chtěl jsem, ať to ovládá někdo, komu můžu věřit. Do firmy vstoupil Martin Syrovátka a Martin Rajnoch majitelé Martis. Když jsme přišli o Prodigy, otřáslo to jejich důvěrou.

Přes Sziget jsme dál hledali nějakou hudební pecku. Byli v nabídce Blink 182, Jamiroquai, jednalo se o holandských Kane. O jejich exkluzivní dovoz do Čech mělo zájem Óčko. Bohužel pánové projektu přestali věřit a peníze do něj nikdy nepřišli. Stejně si myslím, že i přes všechno jsme postavili skvělej line up. Bohužel u lidí ve Vyškově to nemělo takový  úspěch. Na druhou stranu to mělo obrovský pozitivní ohlas u médií, fanklubů zahraničních kapel, dále ať už to byla televize Óčko, systém rádií Kiss. Já osobně si myslím, že line up byl výborný a minimálně 10 kapel bylo fantastických. Jsem naprosto přesvědčen, že negativní ohlas byl z vyškovské neznalosti.

Line up byl dvakrát tak dražší než vloni. Strašně vás naštve, když čtete na webu prohlášení nějaké patnáctileté slečny, že je to drahý. Na rovinu, když máte line up za 2 miliony a rozpočítáte si to na 4 tisíce lidí, kolik je to na osobu ? To je 500 korun. To jsme na line upu, podium stojí přes milión korun, kde máme ostatní věci ? Odbočím nebo někomu přijde moc 25,- za pivo. :-)Tady si prostě nikdo nedokáže představit, co to všechno obnáší. Lidi chodí na jednodenní akce, kde je vstupné 150.- a hrají tam Darci, to co mohli vidět u nás určitě stojí za ty tři stovky na den. Lidem se nezavděčíte, to už vím taky. Nesmysly o tom, že máme vstupné a nic není zveřejněno, podívejte se na jiné festivaly, je to stejné, radili nám lidé ze zkušenostma.
My jsme opravdu chtěli dělat multižánrový festival, který nikde jinde není, bohužel jsme chtěli přeskočit něco, co se přeskočit nedá a to je vývoj. My jsme samozřejmě věděli, že základ musí tvořit vyškováci, bohužel vyškovské publikum jste vidělala na prvním ročníku.

Velkou roli teda hrál neúspěch line upu ve Vyškově.

Tady jsem začal cítít průšvih.

V této fázi jsem já navrhoval, pojďme, okamžitě slevněme lístky, vyhážeme zahraniční kapely, dáme Vyškovu to, co můžou vidět padesátkrát do roka kdekoli jinde, ale bude to levný, ikdyž budeme dělat něco, co dělat nechceme, co je nám proti vůli. Můžeme, ale pokračovat, dělat si historii a do budoucna to dělat podle svého.

Nikdo mě neposlouchal, já chtěl radikální řešení, jelikož jsem neměl ve festivalu podíl  a  Pavla mě odmítla poslechnout stalo se to, že jsem nebyl hnacím motorem festivalu, tu změnu poznali všichni i vy jste mi to říkala. Já jsem v tu dobu chtěl ten vliv mít, byl to můj projekt , první ročník se dělal podle mě a najedno jste na druhé koleji. Vlastnil jsem v tu dobu webové stránky a po pravdě zastavil jsem všem přístup. Můžeme to klidně nazývat, že jsem je vydíral, jelikož pánové žádné peníze nepřinesli, chtěl jsem svůj podíl zpět. To co říká Monika, že jsem obtěžoval partnery to je holý nesmysl. Problém jsem měl jen se společníky, navenek nikdo nic nevěděl. Bohužel nepochodil jsem, radši by to zrušili než přistoupili na můj nátlak, tak jsem ustoupil, přepsal jsem na ně webovky a přestal mít jakýkoli vliv. Závěr byl takový, že se   všichni se obrátili proti mně, včetně Zdenka a Davida, lidi, které jsem k tomu přivedl, Pavla, která držela můj podíl. Pochopil jsem, že už nemám jakékoli právo do akce zasahovat.
Pochopte, já jsem ten projekt měl rád, nechtěl jsem to zrušit.
.

Pak už to šlo jedno k druhýmu. Mě neposlouchali. Monika Trepešová začala uzavírat nesmyslné smlouvy. Po ukončení jsem pochopil, že to byl cíl vyvést peníze z firmy.Vypadalo to, že pražáci si jedou na svém písečku, finanční rozpočet stoupal, jelikož já měl na své jméno a díky loňskému úspěchu u všech možných firem nasmlouvané určité ceny. Monice, které to celé tatínek koupil tak pro zábavu, ať se holka nenudí, a která byla v branži známá jako průserářka, myslím že managerka Vohnoutů by mohla vyprávět, což jsme se dozvěděli dodatečně, nikdo nenabídl moji cenu, dali jí to dražší. Nasmlouval jsem ceny ve Wecku pak jsem se dozvěděl, že když zjistili, že v tom nejsem, napálili jim cenu o třicet procent více. Měsíc před ukončením akce nebyly nasmlouvaný ani záchody, ani plot, ani pódium. V těchto situacích jsem se jim hodil, abych všechno znova obvolal a dohodnul. Pokoušel jsem se to ještě zkorigovat, ale marně.

Jelikož jsem absolutně nevycházel s Monikou, Jirka se postavil proti mně, chápu, byla to jeho dcera.V tu dobu pražáci řekli Franta nebo my, postavili před to Pavlu. Není potřeba zacházet do detailů, brzo přišli na to, že pod jejich vedením to jde z kopce, ve finále, aby toho nebylo málo, podrazili i Pavlu, přestali komunikovat a aniž by to řekli, vzdali se jednatelství ve společnosti. Přestali brát telefony. Pavla se bohužel dostala do situace, kdy neovládala účet. Musím podotknout, že Jiří Trepeš byl jediný člověk, který měl přístup k účtu, byla to jeho podmínka na začátku, je to i ve společenské smlouvě. Partneři začali požadovat 100% peněz předem, jelikož Monika všem řekla, že v tom končí.

V této chvíli se festival dodělat nedal, to byl bez další finanční injekce z venku konec.

V termínu festivalu je i vyškovská pouť. Město si koupilo za 250 000 tisíc Vašo Patejdla, co bude zpívat zadarmo na náměstí. Kdyby nám ty peníze dali, mohli jsme za to udělat víc užitečné práce. Takže znova, podpora města nulová.

Projekt se začal hroutit.

Já jsem navrhoval, ať se to celé ukončí. Vrátí se prachy a šmitec. Jedna věc je prohrát a druhá prohrát čestně.
Nešlo to. Pavlína Hanáková mi zavolala, jestli se přeci jen nechci vrátit. Kvůli ní bych to udělal. Mezitím pan Trepeš celou akci ukončil. Festival se prohlásil za zrušený.

Š: Takže byly důvodem peníze ? Podle všeho, co říkáte, tam vstoupili podílníci a investoři, co peníze měli, já to teda nechápu.

F: Ano, oni peníze měli a mají, jenže si začali uvědomovat, že by se  proteklo a to hodně, to už nechtěli riskovat.

Š:  Kde jsou teď peníze ? Kde jsou teď peníze, které všichni, co si koupily vstupenku, chtějí zpátky ?

F: Nejsou. Jsou pryč. Zainvenstovaly se. Točily se. Všechno se musí dopředu zálohovat, musí se platit reklama atd. Jelikož Trepeš s dcerou uzavírali smlouvy v Praze, peníze se jim podařilo vyvést ven z firmy.

Š: V médiích byli lidi naváděni, ať podají hromadnou žalobu, ať si lístky schovají.

F: Samozřejmě. Nikdo ať se toho nevzdává, ať jdou a udělají to. Tam je z čeho brát. Jak znám Trepeše, ten se radši vyrovná mimosoudní cestou. Ale proč by to dělal teď ? Každý právník mu poradí, ať si počká, kdo všechno se o to přihlásí. Je spousta takových, co to hodí za hlavu anebo takových, co to neudělají jen proto, že neví, jak se to dělá. Na to se spolíhá.

Š: Já se přiznám, že já bych byla z těch, kdo by to hodil za hlavu, protože nevím, jak se postupuje při podávání hromadné žaloby. Uvědomujete si vůbec, že 90 % lidí, co chce vrátit peníze nebyla nikdy trestně stíhána, neměla co do činění se soudem, vidí auto policie a mají husí kůži ? Ono je krásný lidem poradit, podejte si hromadnou žalobu, ale jak ? Proboha mezi těma lidma jsou studenti, rodiny, co si třeba místo výletu do Chorvatska koupili lístky na fesťák. To nejsou životem ostřílení borci.

F: Já všem poradím. Je to jednoduchý. Ať se najde jeden, vezme lístek, jde k právníkovi, zaplatí několika korunový poplatek, ten se rozpočítá na všechny, co se přihlásí, dohodne se s ním a pak jen jakýmkoli způsobem oznámí ostatním, který právník to dělá, a všichni budou chodit k němu. Zaplatí sice za to mini poplatek, ale on pak za všechny podá žalobu na firmu MEI, v té sice peníze nejsou, ale soud je bude chtít po jednatelích. Tak se tyto situace řeší.

Š: Pan Trepeš se ale v tisku prostřednictvím svojí dcery vyjádřil, že on nic nemá, že tyto aktivity měla na starosti Pavlína Hanáková, ať si jdou lidi pro peníze za Pavlínou Hanákovou.

F: Každý rozumný člověk, co má alespoň trošku právní podvědomí ví, že k penězům na účtu má přístup pouze zmocněný člověk a to je Jiří Trepe. Můžete nahlídnout do spisu na obchodním soudu. Pavlína Hanáková chodila vybírat peníze do TIC a na předprodejní místa. Hned je zanesla do banky, na čež má doklady. Ona s nima nemohla manipulovat. Pavla je z tohoto pohledu obětní beránek. Ona ve Vyškově žije, ona se musí všem dívat do očí a  i kdyby nakrásno chtěla vyplatit všechny ze svýho, tak na to nemá. Ze svýho by možná byla schopna vyplatit čtvrtinu lidí. Podle čeho má ty lidi vybírat ?  Opakuji, ať jdou lidi do žaloby a vyplatí je Trepeš a ostatní společníci. Všichni moc dobře ví, že Pavla ve Vyškově žije a je jejich rukojmí. Dokonce se pokusili z firmy nezákonně vypsat, ty papíry má Pavla v ruce, chtěli to napsat na bílého koně a jí v tom nechat.

Š: Kolik se letos prodalo v předprodeji lístků ?

F: Myslím že to není důležité, stejně jako rozpočet a podobné věci, vy mi taky neřeknete s čím hospodaříte.

Š: Tak jinak. Vyplatily se akce typu 2 + 1, jednodenní vstupy atd. ?

F: Ano, podle průběhu předprodeje by letos přišlo o 30% víc lidí. A byli by z celé republiky.

Š: O celorepublikovém a všeobecném zájmu publika nicméně svědčí obrovská skupina fanoušků na facebooku, která měla něco kolem 1 800 členů. Tato skupina zmizela, co se s ní stalo ?

F: Pavlína ji zrušila. Neměla už sílu na to, co se tam v diskuzi dělo. Skupina Music Shock je založena znova. Založil jsem ji já. Jsem ochoten na těchto stránkách a v této diskuzi odpovědět, poradit a reagovat na cokoli, pokud budu vědět s kým mluvím a nikdo mne nebude napadat pod smyšleným nickem. Rád ten facebook předám někomu, kdo se postará o hromadnou žalobu.

Š: A co když Vás tam začnou napadat, že si myslí, že jste celou akci vytuneloval Vy, abyste zaplatil loňský dluhy ? Brigádníky z minulého roku jste taky do dneška nezaplatil .

F: Ano já mám dluhy. Dlužím jako spousta jinejch vyškovskejch podnikatelů. Festival neměl s mým podnikáním prakticky nic společného. Uvědomte si, že když děláte takovou akci poprvé, musíte všude platit zálohy, měli jsme zaplaceny zálohy ve výši 80%, víte kolik to je? Interprety jsme platili na místě, kdyby nedostali peníze, nevystoupili by.Víte kolik nevystoupilo interpretů ? Dva. Byla to Smatanová  a Krucipusk. Bohužel na bankomatu už nebyl limit.  Celé ty lži o milionových dluzích jsou nesmysl. Jedna věc je daňové přiznání, druhá reálné cash flow. Vy jste neviděla vývoj stránek, plakáty a jinou reklamu? To něco stojí.

Víte co stál letošní design a zálohy?

Myslím, že muselo být vidět, že se něco dělá.

Ty peníze se točí, bez toho se nedá ten festival dělat. Tunelovat fungující projet?

Kolik myslíte, že bych vytuneloval do dnešního dne? Já myslím že po zaplacení záloh a všeho okolo letiště by zbylo v té firmě tak 50.000,- to bych musel být blázen.

To, že je zaplacené letiště si můžete taky ověřit. Myslíte, že by ho někdo platil, kdyby to chtěl vytunelovat? Musel bych to dělat padesát let, abych se na tom zpravil.

Loňským brigádníkům se mělo vyplatit 571 000 Kč. Vyplaceno bylo 471 000 Kč. Zbývá nezaplacených 100 000 Kč. Vyplácel jsem je na etapy. Přestal jsem brigádníky vyplácet, kdy mě inzultovali. Napadli mně v kanceláři. Chtěl jsem, ať se to nahlásí na polici. Pavlína je odmítala vyplatit vůbec. Za ty škody, co tam napáchali, co rozbili, kolik kamarádíčků si pustili zadarmo. Já jsem chtěl dát děckám práci přes prázdniny a taky ušetřit. Kdybych si byl býval najal profi agenturu, vyšlo by mě to ve finále nastejno, ale byla by odvedena kvalitní práce. To je ta moje naivní podpora Vyškova, která se otočila vůči mě.

Š: Když už se bavíme o číslech, sám jste podtextově přiznal, že jste vloni prodělal. Kolik to bylo ?

F: Prodělal jsem, ale zas to nebylo tak hrozný, jak se povídá. Řekněme, že to byly peníze, který se dají za rok vydělat.
Já šel po festivalu do banky a paní mi tam říká: vy jste prej prodělali 56 milionů ! Jsem říkal Proboha já nevím. Já věděl až po 3 měsících, po konečné uzávěrce, kolik ta suma je. Tam se čekalo na vrácení spouty peněz, DPH. To nejde spočítat druhej den. Na facebooku jsem se dočetl, že jsem prodělal 10 milionů, další lež.

Tady ukázalo svoji pravou tvář maloměsto, jeho brutalita. Po skončení festivalu mi nikdo nepoděkoval, neřekl, že to bylo dobrý, aniž by se jako první nezeptal: vydělals nebo prodělals ? Nedej Bože, že bych vydělal, úspěch je něco, co se neodpouští. To maloměsto bohužel nedokázalo ocenit, kolik za vším stojí práce, dřiny, že je to pro ně.

Š: Bylo letos něco, čeho jste se chtěli vyvarovat, nějaké ponaučení z chyb z minula ? Na čem se prodělalo kromě toho, že návštěvnost nebyla taková, jakou jste očekávali ?

F: Určitě by to bylo velikostí areálu. Možná i ty obrovský obrazovky jsme si mohli odpustit, ty stály půl milionu. Vloni jsme počítali s 10 000 kempaři, bylo jich jen 700. Areál byl zbytečně velký. Zbytečně moc plotu, moc lidí co na něm pracovalo, co ho hlídalo. Brigádníci. Rádobykamarádíčci a vyžírky ve V.I.P., co si poslepovali V.I.P. náramky a chodili si pěkně pro red bully a selátka. My jsme všechno monitorovali, my jsme moc dobře věděli, kdo tam být může a kdo ne. To byly maličkosti, co se nasčítají. Jinak si opravdu nejsme vědomi žádných chyb z loňského roku. Tyto chyby by se letos nestaly. Účinkující si údajně už dlouho takhle super nezahráli, děkovali za pozvání, těšili se na příští rok. Lidi byly nadšení. Já opravdu považuji loňský rok za velmi úspěšný. Je to vášeň a je to byznys, byla to vynikající investice do budoucna.

Š: Já jsem Vám děkovala, když jsem psala report z festivalu. A jestli Vás to potěší, poděkuju Vám znova. Byla to pecka, já jsem si to užila moc, ikdyž jsem akci 2 dny před začátkem bojkotovala. Selháním lidského faktoru na Vaší i naší straně naše spolupráce nedopadla nejlépe, já  jsem lidem naservírovala snad nejhorší fotoreport za existence tohoto webu, ale to mě neodradilo od toho, abych Vám i letos nepřestala přijímat a zveřejňovat Vaše tiskové zprávy, které jste mi vždycky poslali jako té poslední..

F: To je mi líto, nemohl jsem bohužel dělat všechno, každopádně díky za podporu

Š: Co bude teď ?

F: Od září nastupuju do práce. Mám vymyšlený nový projekt. Uvidíme.

Samozřejmě v loňském roce jsem díky festivalu začal zanedbávat svoje podnikatelské aktivity, dostal jsem se do finančních problémů i mimo festivalové dění. Musel jsem prodat dům, zbavit se i  hotelu, to byla moje láska a útěk od reality. Čekají mne soudy, které prohraju. Nezříkám se svým odpovědností, problémům se stavím čelem. Nejsem odsouzený ani hledaný, s policií spolupracuji, jestli se věci rozklíčují za měsíc, za rok nebo za deset let, je to jen můj boj. Odskáču si to já a bohužel i moje rodina.
To, jaké mám dluhy a podobné věci je jen moje věc, víte kolik je lidí na okrese, co dluží desetimiliony?

Š: Co by jste chtěl říci závěrem?

F: Chtěl bych vám poděkovat za šanci promluvit o tom.

Chci říci, že vše, co jsem tu řekl, dokážu podložit dokumenty, emaily a svědectvími. Žalob na svoji osobu se nebojím. Lidem, kteří mají koupené lístky, ať nelení a podají žalobu, myslím, že svoje peníze dostanou. Chtěl bych lidem říci, že než budou věřit fámám a nesmyslům, existují obchodní rejstříky, kam můžou nahlédnout, lidem, kteří si myslí, že stojím za vším a jen jsem to vytuneloval a že lidé, které ve firmě neznají jsou jen bílí koně, ať si je prolustrují, oni vlastní i jiné firmy.

Můj záměr byl vždy dodělat festival, byl to můj projekt a můj sen, kterého si nikdo vlastně ani nevážil, tak je tam, kde má být, v pohřebišti dějin.

Díky, František Mačkal

VeVyškově.cz na Facebooku    Music Shock na Facebooku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© Copyright 2006-2018 Šárka Patermannová, Jan Čepelák. Obsah stránek je duševním vlastnictvím uvedených autorů a přebírání obsahu je bez písemného svolení nepřípustné.
© Copyright 2005-2018 VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., (poskytované regionální zpravodajství)
© Copyright 1998-2018 MAFRA a.s. (poskytované zpravodajství)
Obchodní podmínky pro využívání služeb portálu http://www.vevyskove.cz
cd_330398fe4553a58affadf56a7ec6d2c6